ROK 2018
5. den – PÁTEK 15.6.2018
Ani poslední ráno se nikomu nechtělo moc vstávat. Paní učitelka nás budila a někteří z nás nevěřili svým očím. Zase nějakým způsobem v noci probíhala výměna a malování dětí. Nestačili jsme se divit, kdo se kde nalézá. Rychle jsme balili kufry, snášeli jsme je do přízemí a uklízeli jsme si pokoje. Po příchodu do jídelny nás čekalo další překvapení. Každý z nás měl na svém stole několik krásných odměn. Někteří se hned začali těšit, jak budou doma podle knihy, kterou dostali, vyrábět nejrůznější dárečky. Po snídani jsme naložili všechna zavazadla do autobusu a Hurá do zoologické! Ve Dvoře Králové jsme se nejprve vydali na cestu safaribusem. Viděli jsme právě narozené mládě buvola afrického. Chvilku jsme si mysleli, že nebudeme moct jet autobusem dál, protože nám žirafa stála přímo v cestě. Naštěstí se po chvilce možná dovtípila, že autobus čeká, až ona poodejde. Po cestě safaribusem na nás čekala paní průvodkyně, která s námi prošla kus zoologické. Dozvěděli jsme se od ní spoustu zajímavostí ze světa zvířat. Po návštěvě ZOO jsme pokračovali autobusem k zámku Hrádek u Nechanic. Zámek anglického stylu se nám moc líbil už na první pohled, a to jsme ještě nevěděli, jaké krásné místnosti se ukrývají uvnitř. Výzdoba zámku byla opravdu úžasná. Viděli jsme i koupelnu či místnost pro služebnictvo. A těch tajných dveří, co tam bylo! Unaveni jsme se vrátili do autobusu a už nedočkavě jsme vyhlíželi náš domov. Moc jsme se na naše blízké těšili. Nakonec ale zvítězila touha hrát si, a tak jsme se dohodli, že do Oseka přijede autobus bez nás dětí. Schovali jsme se pod sedačky a těšili se, jak rodiče budou smutnit, až uvidí prázdný autobus. Rodiče byli doopravdy nemile překvapeni. O to byla větší radost, když jsme se objevili v okýnkách a vyskákali z autobusu. Škola v přírodě byla bezvadná, ale doma je přece jenom doma!
4. den – ČTVRTEK 14.6.2018
Po včerejším náročném dnu jsme i dnes dlouho spali. Budíček byl až v osm hodin. Na snídani jsme se dozvěděli, že venku napadlo 20 centimetrů sněhu a zuří tam sněhová vánice. Teple jsme se oblékli a vyrazili s Hančem a Vrbatou na sjezdovku, kde jsme se rozcvičili a slalomem sjezdovku sjeli. V chatě jsme se začali připravovat na výlet. Kamarádi si vzájemně připravovali svačinu, batohy jsme si plnili dobrotami. Již v půl jedenácté jsme měli oběd, po kterém jsme vyrazili k lanovce na Černou horu. Kabinky byly tentokrát po osmi. Z lanovky jsme krásně viděli Janské Lázně i se Stezkou korunami stromů. Na Černé hoře jsme si nejprve prohlédli různé rolby a sněžná děla, potom jsme došli k vysílači. Rozhledna byla bohužel zavřená, prý to ráno vypadalo na pořádnou mlhu, tak majitel rozhledny zůstal doma. Od Černé boudy jsme se vydali na černohorská rašeliniště. Z vyhlídky jsme viděli velkou plochu posetou suchopýrem. Dřevěné chodníčky jsme využili k několika hrám, při kterých jsme si vyzkoušeli, jaké potíže v přírodě mají lidé, kteří nevidí či se nemohou úplně dobře pohybovat. Šli jsme se zavázanýma očima za pokynů svého kamaráda. Také jsme se s kamarádem společně pohybovali, ač jsme měli k sobě svázané nohy. Cestou zpět do Janských Lázní jsme u Modrých kamenů našli plno borůvek, na kterých jsme si moc pochutnali. Po večeři byla dost divoká diskotéka. Tančili jsme a nechtěli přestat. Před poslední písničkou jsme popřáli a zazpívali Ondrovi k narozeninám. A potom už byla poslední písnička a poslední noc na této škole v přírodě.
3. den – STŘEDA 13.6.2018
Dnes ráno jsme vstávali až v osm hodin a hned jsme šli na snídani, po které jsme se teprve myli a uklízeli své pokoje. Venku pršelo. Paní kuchařka nám vyšla vstříc, uzpůsobila jídelníček našemu programu, a tak jsme mohli vyměnit naplánovaný středeční program se čtvrtečním. Byl DEN PRAVĚKU. Paní učitelka nám četla z knihy Človíčkové, a potom už jsme losovali, kdo bude v jaké tlupě. Každá tlupa měla za úkol vymyslet název své tlupy, jména jednotlivých členů, pokřik a tanec. Ve tlupách jsme zvolili náčelníky a ty jsme potom oblékli do pravěkého oděvu a vytvořili jsme jim zbraně z materiálu, který jsme si nasbírali v lese. Do oběda jsme se nezastavili, moc nás to bavilo. Po obědě jsme se všichni sešli ve společenské místnosti. Tlupy Rychlé nohy, Lovci, Bystré hlavy, Šavlozuby a Sportovci se postupně představovaly. Můžete hádat, proč se asi naši pravěcí lidé jmenovali Silný býk, Velká medvědice, Dlouhá noha, Rychlá myš, Bystrá hlava, Černovláska, Bažantice, Bystré oko, Lstivá liška, Krvavý zub, Velká tráva. Fantazie některých byla opravdu úžasná! Pokřiky tlup by jistě zahnaly nepřátele. Tancem lovci vyjadřovali svou radost. Někteří náčelníci měli velmi zajímavé oblečení a kůže se střídala s přírodninou. Jejich těla byla poseta zraněními z boje s divokými zvířaty a nepřáteli. Někteří náčelníci měli válečné pomalování a v rukou drželi pravěké zbraně. Nechyběl luk, oštěp, sekyra. Nedílnou součástí lovcova vybavení byl ochranný amulet, který jsme také vyrobili. Další částí Pravěkého dne byl lov jídla. Celá tlupa měla v určitém časovém úseku sníst bez pomoci rukou co největší část rohlíku zavěšeného na provázku. Všichni jsme se hodně pobavili, protože bojovná nálada nikomu nechyběla. Od pravěku jsme se na chvilku přenesli do dnešní doby a využili, že jsme v lázeňském městečku. Všichni jsme se oblékli do čistého a učesali tak, abychom vypadali jako praví „lázeňáci“. Rozdělili jsme se do dvojic či trojic a vzájemně se pozvali na lázeňskou kolonádu na zmrzlinu. Ve dvojicích a trojicích jsme zůstali i na večeři a vzájemně se nakrmili krupicovou kaší. Bylo vidět, že někteří z nás mají mladší sourozence a vědí, jak malé dítě nakrmit (letí letadélko….). Po večeři nás čekala Doba ledová. Tlupy musely jednoho svého člena obléknout do co nejvíce vrstev oblečení. Někteří nemohli ani projít dveřmi, jak byli nabalení. Při hodnocení této soutěže nikdo nečekal, kolik vrstev dalšího oblečení se může skrývat pod vrchním oblečením. Den PRAVĚKU jsme zakončili zhlédnutím filmu Cesta do pravěku.
2. den – ÚTERÝ 12.6.2018
Ráno jsme byli probuzeni písničkou Není nutno a rozcvička byla v pláštěnkách s Krakonošem a jeho pomocníkem. Začal DEN S KRKONOŠSKÝMI POHÁDKAMI. Po snídani jsme psali pohledy a kreslili Krakonoše každý tak, jak si ho představuje. Paní učitelka nám přečetla pohádku Jak Trautenberk kradl zvířátkům zásoby na zimu. Rozdělili jsme se do pěti skupin a vyrazili do lesa na první soutěž. Snažili jsme se ukrást zvířátkům co nejvíce zásob samozřejmě tak, aby nás Krakonoš se svým pomocníkem nechytil. Po skončení této hry jsme ze šišek vytvářeli obrázek libovolného zvířátka a vymýšleli o ztvárněném zvířátku příběh či pohádku. Krásná byla všechna zvířátka – sojka, veverka, ježek, králík i zaječice Sisinka. Po obědě jsme se vydali na Stezku korunami stromů. U vstupu na nás čekal moc milý pracovník KRNAPu, který nás celou stezkou provázel a vyprávěl nám spoustu zajímavých věcí o přírodě. Poznávali jsme stromy, snažili jsme se přilákat k sobě ptáky, vyprávěli jsme si o lýkožroutech, vysvětlili jsme si, jak přibývají letokruhy a jakou mají barvu v určitém čase roku. Před večeří jsme se začali připravovat na divadelní festival. Téma bylo Krkonošské pohádky. Vymýšleli jsme příběh, rozdělovali role, připravovali jsme si kostýmy. Večer festival zahájil sám pan Krakonoš. Potom jedna pohádka střídala druhou a dost jsme se nasmáli. Někomu vypadl text a druhý mu musel napovídat, další se chtěl uklonit a předklonil se tak, že hlavou narazil do stolu. Nejlepší bylo, když Krakonoš zapomněl, že je Krakonošem a na Trautenberka volal: „Krakonoši“. Po ukončení festivalu jsme se umyli a společně si zazpívali Mravenčí ukolébavku. Vypadalo to, že už půjdeme spát, ale místo toho jsme se nakonec teple oblékli a vyrazili ještě do tmy. Každá skupina šla lesem za pomoci baterek. Hledali jsme naše Krakonoše a u každého obrázku bylo slovo napsané v polštině. Hádali jsme význam jednotlivých slov. Usínali jsme s pocitem krásně prožitého dne se svými kamarády.
1. den – PONDĚLÍ 11.6.2018
Ráno jsme se snažili vyrazit na cestu od školy co nejdříve, abychom mohli být včas na exkurzi v papírnách Krpa v Dolní Branné. Prohlídli jsme si provoz této továrny a seznámili jsme se s výrobou sáčků, tiskopisů a perforovaných papírů. Velmi nás překvapilo množství zpracovaného papíru v této malé továrně. Naše cesta dál pokračovala do Janských Lázní, kde jsme si v penzionu Betlém odložili kufry a připravili batohy na výlet. Autobus nás zavezl do Pece pod Sněžkou. Čekal nás výstup na Sněžku, který jsme si usnadnili jízdou lanovkou na Růžovou hodu. Odtud jsme strmě mezi mraky stoupali vzhůru. Na vrcholu někdo pronesl: “ Jsem překvapenej, že mi neupadly nohy!“. Na Sněžce jsme se nejprve občerstvili pravými českými koláčky s tvarohem a třešní. Z vyhlídek jsme občas viděli vrcholy i údolí před námi. Slunce se střídalo s mlhou a polská strana byla pouze v mracích. Lanovkou jsme sjeli na Růžovou horu a pěšky jsme se vydali do Velké Úpy na autobus. Po večeři (Znojemská pečeně s rýží) jsme na zápraží penzionu hráli deskové hry a před spaním jsme se ještě prošli po Janských Lázních. Všichni jsme brzy usnuli.
ROK 2017
5. den – PÁTEK 15.9.2017
Poslední naše ráno na škole v přírodě bylo hodně veselé. Skoro každý z nás byl pomalován legračními nápisy a obrázky. Vzájemně jsme se prohlíželi a přemýšleli, kdo nás v noci mohl pomalovat. Jen jeden z nás neměl na sobě ani čárku, takže asi víme, jak to celé bylo. Po snídani jsme rychle balili a uklízeli pokoje. Docela nám to šlo. Po snídani kluci snášeli všechny kufry a objemné tašky do přízemí a začalo loučení. Personálu penzionu Lenoch jsme předali diplom za výtečnou kuchyni a za péči o nás. Doopravdy se tady o nás všechny moc dobře starali. Nastoupili jsme do autobusu, zamávali chatě a kopcům, po kterých jsme v uplynulých dnech chodili. Autobus sjížděl do Rokytnice a potom zase stoupal a klesal a stoupal a klesal …… Dojeli jsme do Bozkova a šli na prohlídku Bozkovských jeskyní. Moc se nám líbilo vyprávění pana průvodce o objevování jeskyní, zapojovali jsme svou fantazii a v jednotlivé krápníkové výzdobě si představovali nejrůznější předměty, zvířata, postavičky. Všichni jsme byli teple oblečeni, tak teplota kolem 7 °C nám nevadila. Po prohlídce jsme se pustili do obrovité bagety, kterou každý na cestu dostal. Bageta byla výborná! Nasedli jsme do autobusu a jeli pod vrch Kozákov, odkud jsme pěšky vystoupali dost náročnou cestou na vrchol. Rozhled z vršku byl nádherný – Jizerské hory, Krkonoše, Orlické a Železné hory, Český ráj (Trosky, Prachovské skály), Bezděz i Říp, České středohoří a hora Ještěd! Paráda! Všichni jsme po schodech vyšli na rozhlednu. Pohled na okolí byl ještě lepší. Naposledy jsme se společně vyfotili a už hurá domů! Každý z nás se moc těšil na své nejbližší.
Na škole v přírodě jsme si to moc užili. Při hrách jsme se nasmáli, na výletech poznali nová zajímavá a krásná místa, vzájemně jsme se víc poznali a celkově se obohatili. Jsme všichni rádi, že nám naši rodiče umožnili na školu v přírodě jet. Rodiče, děkujeme!
4. den – ČTVRTEK 14.9.2017
Probudili jsme se do deštivého rána. Z postele se nám zpočátku moc nechtělo, ale vidina dobré snídaně nás motivovala k vstávání. Po snídani jsme si přečetli další kapitoly z Ferdy, z kterých jsme čerpali při plnění dnešních her a soutěží. Když přestalo pršet, soutěžili jsme venku. Přenášení mravenčích vajíček a Bleší skoky se nám moc líbily. Před obědem jsme vyhodnotili středeční soutěž Domečky pro chrostíky. Ve skupinách jsme popisovali naše vesničky (Yellow City, Zlatá nad Jizerou, Barevno, Hmyzákov) a hodnotily práci ve skupině. Během našich prezentací jsme byli překvapeni nečekanou návštěvou paní ředitelky a její zástupkyně. Všichni jsme měli velkou radost, že jsme se s nimi mohli podělit o zážitky z naší školy v přírodě. Jen škoda, že tak rychle odjely a ani neochutnaly výborný oběd od skvělého kuchařského týmu, který dnes pro nás uvařil pravou krkonošskou zelňačku a bramborovou kaši s vepřovým řízkem. Po obědě stále pršelo, tak jsme se rozhodli vyrazit do kina. Lístky, které jsme si sami vyrobili, naštěstí byly platné, a tak jsme všichni mohli zhlédnout pohádku o velkém kamarádství Jak vycvičit draka. Po filmu následovala další soutěž – Mravenci v sirupu, při které jsme se hodně nasmáli. Soutěž Mravenčí miminka proběhla v jídelně po svačině. Každé družstvo si z jednoho svého člena pomocí toaletního papíru vytvořilo kukličku (mravenčí miminko). V další části hry se z kukliček líhli mravenci. Před večeří jsme se začali chystat na velkou mravenčí slavnost. Každý z nás si vyrobil tykadla. Večeře byla opět výborná – domácí hranolky, kuřecí steak s domácí tatarkou, zeleninový a zelný salát. Po večeři jsme se oblékli do plavek, protože jsme se chystali pod vodu pro vzduchové bubliny (kapitola O potápníkovi). Nafukovali jsme balónky. Potom jsme se šli převléknout na Ferdovu slavnost, na kterou přišel samotný Ferda Mravenec a přivedl si s sebou svou Berušku. Slavnost byla zahájena slavnostním projevem k letošnímu 90.výročí narození Ferdy. Ferdovi jsme slíbili, že si z něj vezmeme příklad. Při každé práci si řekneme: „Uděláme to tak pěkně a vesele, jako to udělal Ferda!“ Třikrát jsme zakřičeli Ferdovi: „Sláva!!!!“ No a potom už se tancovalo a soutěžilo. Večer jsme zakončili jako každý z předešlých večerů Mravenčí ukolébavkou.
3. den – STŘEDA 13.9.2017
Ráno jsme byli vzbuzeni až těsně před snídaní, protože jsme dospávali část noci, kterou jsme strávili na stezce odvahy . Po koblihách, které byly k snídani, se jen zaprášilo. Nugeta i dnes rychle mizela. Dopoledne jsme psali pohledy, hráli na flétnu a četli. K svačině byla nektarinka a meloun. Následovalo předání cen a diplomů za stezku odvahy a divadelní festival. Speciální ocenění bylo uděleno za zvukové efekty, masky, kostým, vedlejší roli, nejlepšího vypravěče. Oběd (hovězí vývar s nudlemi, rýže s masem a výbornou omáčkou) nám dodal sílu na další soutěž – Stavění domečků pro chrostíky. Po vysvětlení pravidel si každá skupina zvolila svou taktiku. Nejprve jsme na louce sbírali materiál pro stavbu domečků. Podle počtu nasbíraných lístečků jednoho druhu materiálu (příslušné barvy) jsme mohli postavit chatu, vilu nebo panské sídlo. Každá skupina měla za úkol postavit celou vesnici pro chrostíky. Materiál nám neměl zbýt. Práce nás bavila, ale dalo nám dost přemýšlení, jak použít nahromaděný materiál, aby naše vesnice byla velká a hezká. K svačině byl domácí perník a potom už následovala další hra. Zachraňovali jsme Ferdu. Ten zmizel z naší chaty a zanechal nám za sebou stopy. Při pronásledování únosců jsme plnili úkoly, snažili se být rychlí a nenápadní a všichni náhodní kolemjdoucí turisté se nám zdáli podezřelí. Cesta vedla kolem chaty SRPŠ Velký Osek a také kolem ohrady se stádem krav a malých telátek. Ferdu jsme po pěti kilometrech rychlé chůze našli v jídelně, kde na nás čekala odměna za odvahu. Tu jsme projevili při hledání a záchraně Ferdy. Největší potlesk dnešního dne patřil celému kuchařskému týmu naší chaty za vynikající svíčkovou! Někteří si šli přidat i dvakrát a to všichni začínali večeři s nejméně dvěma obrovskými plátky knedlíků. Celý den jsme společně zhodnotili, zazpívali si a postupně se uložili k spánku.
2. den – ÚTERÝ 12.9.2017
Dnešní ráno jsme začali rozcvičkou. Studený vzduch nás pořádně probral z polospánku. Další probrání následovalo po příchodu do jídelny. Snídaně byla opravdu bohatá. Po hodině ticha byla naše bříška plná. Dopoledne jsme četli knihu Ferda Mravenec a malovali kameny, které jsme si přinesli z Janovy hory. Před obědem jsme z našich kamenů vytvořili spirálu pospolitosti – všichni držíme pospolu a vzájemně se potřebujeme a podporujeme. Oběd byl opět výborný – bramborová polévka a zapečené těstoviny s červenou řepou a okurkou. Po obědě jsme šli do Rokytnice a cestou jsme se seznamovali s geocatchingem. Jednotlivé skupiny na různých místech hledaly kešku. V Rokytnici si každý koupil pohled a pomalu jsme stoupali na první vyhlídkové místo nad Rokytnicí. Cílem naší výpravy byla vyhlídka Stráž, ze které jsme přímo viděli nejen naši chatu, ale i celou Rokytnici, Dvoračky, Studenov a v mracích i kousek Lysé hory. Po dobytí vrcholu Stráže jsme se odměnili svačinou v přírodě. Nikča mazala chleby i rohlíky jak o život, protože nám všem pěkně vyhládlo. Cestou zpět jsme ve skupinách vymýšleli pohádku, kterou jsme večer měli zahrát na našem malém divadelním festivalu. Po příchodu z vycházky k chatě nás překvapil pohled na vyhlídku Stráž, která byla od nás vzdušnou čarou vzdálena necelý kilometr a my jsme přitom měli v nohách 10 kilometrů! Po večeři (šťouchané brambory, pečené kuře a zeleninový salát) jsme vyráběli masky a kostýmy pro naše vystoupení. Divadelní festival jsme zahájili pohádkou O chrostíkovi. Chrostíka hrála paní učitelka Helena, zlé sudičky paní učitelka Naďa a Nikola, hodnou sudičku ztvárnil Tom. Následovala pohádka O ztracené veverce (Tom, Zdenda, Maty, Kája R., Eliška, Ema a Nela), pohádka Trpaslíci (Verča, Pája, Ondra, Zuzka, Elly, Týnka, David), pohádka Skřítek v lidském světě (Anička P., Anička B., Max, Kryštof, Kája K., Josífek a Honza) a pohádka Homer (Štěpán, Páťa, Miki, Toník, Katrin, Julča, Vaneska). Všechna vystoupení se moc povedla. Unaveni po celém dni jsme se připravili ke spánku. Ten nám ale nebyl dopřán. Konala se stezka odvahy. Ve dvojicích jsme museli projít temným lesem a potvrdit svým podpisem, že jsme trasu prošli. Listina, na kterou jsme se podepsali, ležela uprostřed lesa. Skoro všichni jsme stezku zvládli a překonali svůj strach.
P.S. V pohádce zaznělo: „Univerzální skalpel koupíte v OBI“.
V další pohádce zaznělo: „Pohádka se stala v době vašich babiček, kdy ještě Pendolino stálo před Kolínem“.
Odpověď na otázku, co jsi namaloval na kámen: „Na kámen jsem namaloval koláč – inspiroval jsem se dnešní snídaní“.
1. den – PONDĚLÍ 11.9.2017
Cesta autobusem proběhla zcela bez problémů – nikomu nebylo špatně a nikdo neplakal. Cestou jsme jen jednou zastavili na WC. Autobus nás dovezl až k penzionu. Rozdělili jsme se na pokoje a začalo vybalování. Názvy pokojů jsme si vybrali podle knihy Ferda Mravenec – názvy jednotlivých druhů hmyzu. Po výborném obědě (zeleninová polévka, rýže a kuřecí plátek) jsme vyrazili na Janovu skálu, kde si každý z nás našel kámen, který budeme potřebovat další den. U rozcestníku pod Janovou skálou jsme zjistili, že můžeme pokračovat až na Čertovu horu, která je od Janovy skály vzdálená pouze 1 km. Cestou jsme sbírali borůvky a houby. U horní stanice lanovky se zmateně pohyboval malý krtek. Pro některé z nás to byl velký zážitek – konečně skutečný živý krtek! Z vyhlídky na Čertově hoře jsme viděli Harrachov, Jizerské hory a přes kopce jsme koukali až do Polska. Kopce se průběžně ztrácely v mlze a i Čertova hora se postupně do mlhy ponořila. Rychle jsme vytahovali pláštěnky a sestupovali dolů směrem k Rokytnici. Celý okruh našeho odpoledního výletu měřil 12 km. Všichni to v pohodě zvládli! K večeři byla vepřová pečeně, dušená zelenina a brambory. Po večeři jsme se rozdělili do čtyř barevných týmů a vrhli se na první soutěž – Etiketa s Ferdou. Po sjezdovce byly rozmístěné lístečky čtyř barev. Úkolem každého týmu bylo sesbírat všechny lístečky své barvy. Pro lístečky vybíhal vždy určený počet dětí a každý mohl přinést pouze jeden lísteček. Na druhou část této hry jsme se přesunuli do společenské místnosti. Ve skupinkách jsme se snažili lístečky s textem k sobě správně přiřadit (texty z knihy Ferda Mravenec a pravidlo chování dle etikety). K druhé večeři byl meloun. V závěru dne jsme si vytvořili svou vlastní poštovní přihrádku z papíru, do které bychom měli od zítřejšího dne dostávat pochvalné vzkazy od našich kamarádů. Po večerní hygieně jsme si společně zazpívali na dobrou noc Mravenčí ukolébavku.
P.S. Zjistili jsme, že již po třech borůvkách se někomu zahojí “ úplně zlomený“ loket.
První ztráta – po třech kilometrech byl jednomu našemu kamarádovi hodnými turisty vrácen ztracený a jimi nalezený mobil.
I přes velmi dobrou radu jednoho kamaráda, jak si zachovat suché nohavice ve vysoké mokré trávě, sušíme zcela promočené troje kalhoty.
foto 1. den
ROK 2016
5. den – PÁTEK 9.9.2016
Ráno již před sedmou hodinou nastalo zděšení. Někteří se probudili v cizím pokoji a vůbec nevěděli, jak se tam dostali. Někdo měl také počmárané nohy, jiný ruku nebo dokonce tvář. Nestačili jsme se divit. Po snídani jsme rychle balili, protože již před devátou hodinou na nás čekal autobus. Rozloučili jsme se s personálem chaty, poděkovali panu kuchaři a všem dalším, kteří se o nás na chatě starali a odjeli jsme do Liberce do IQparku. Tam byla pro nás připravena vědecká dílnička Neposedná voda. Vyprávěli jsme si o vodě a vyzkoušeli jsme si některé pokusy s vodou. Po dílničce jsme si prošli všechny místnosti IQparku. Líbilo se nám všechno – Fakírovo lože, houpací most s bludištěm, potopená loď, lékařské přístroje, houpačky. Nejlepší bylo na konec – hráli jsme si na hasiče, na moderátorky, vytvářeli jsme různé kapely a zkoušeli hrát na některé hudební nástroje, další děti ovládaly jeřáb a závory. No, každý si přišel na své. Odpoledne jsme vyrazili na Ještěd. Na vrchol jsme vyjeli kabinkovou lanovkou. Byla to nádhera! Viděli jsme nejen naši krásnou zem, ale dohlédli jsme až za hranice – do Polska a do Německa. Nasvačili jsme se a rychle zpět do autobusu, který na nás čekal u dolní stanice lanovky! V autobuse ještě proběhlo hodnocení některých soutěží. Rozdávali se diplomy a odměny. Cesta rychle ubíhala. Všichni jsme se už těšili na své rodiče. Na škole v přírodě jsme si to moc užili, ale přece jenom ti naši rodiče nám chyběli. Patří jim naše velké poděkování za to, že nám umožnili prožít několik dní s našimi kamarády v krásné přírodě.
FOTKY (Červ. Pečky)
VIDEO (Červ. Pečky)
4. den – ČTVRTEK 8.9.2016
Dnes ráno jsme měli rozcvičku až po snídani. Ještě v půl osmé jsme všichni spali, tak jsme budíček měli později. V devět hodin jsme ale už vycházeli z našeho penzionu na Huskies farmu. Tam mají 32 psů rasy husky. Majitelka farmy nám vyprávěla o psech, psích spřeženích a o závodech, na které se svými psy jezdí. Bylo to moc zajímavé a psi krásní. Všichni měli jediné přání – mít tak alespoň jednoho psa doma! No, naštěstí máme alespoň svého plyšového. Po obědě jsme šli k přehradě Josefův Důl. Šli jsme po stopách pejska, plnili úkoly a hledali poklad. Ve skále jsme našli truhlu plnou sportovních tašek a bonbónů. Spravedlivě jsme se rozdělili. U přehrady na nás čekali potápěči, kteří opravují přehradu. Pověděli nám, proč je přehrada důležitá, proč se staví a ukázali nám potápěčské vybavení, které jsme mohli i vyzkoušet. Potom jsme se prošli po přehradní hrázi. U večeře byla dlouhá fronta na přidání – borůvkové knedlíky byly výborné! I náš „nejedlík“ všechno snědl. Následovalo sprchování, česání, gelování – no prostě důkladná příprava na diskotéku. Tančili jsme jak o život a mezi písničkami jsme vyhodnocovali soutěže, které jsme na škole v přírodě měli. Za tmy jsme teple oblečeni přešli k táboráku. Zpívali jsme a opékali buřty. Obloha nad námi byla plná hvězd. Také nad námi zablikalo letadlo. Den byl úžasný!
FOTKY (Červ. Pečky)
VIDEO (Červ. Pečky)
3. den – STŘEDA 7.9.2016
Dnešní ráno bylo bez rozcvičky. Hned po snídani jsme se připravili na celodenní výlet. Každý dostal do batohu svačinu – řízek s chlebem, rohlík se salámem, jablko a tatranku. Šli jsme lesní cestou do Josefova Dolu a odtud jsme jeli vlakem do Jiřetína pod Bukovou.Tam jsme navštívili podnik Detoa, ve kterém se vyrábějí dřevěné hračky. Oblékli jsme si reflexní vesty a prošli jsme celým závodem. Viděli jsme, jak a kde se suší dřevo, jak se dřevo opracovává, barví, jakým způsobem se dělají jednotlivé části figurek, jak figurky ručně domalovávají. Na maketě jsme viděli, jak vzniká nám tolik známý krteček – tentokrát dřevěný. Také jsme se dozvěděli, že v této továrně také vyrábějí mechaniku do klavírů. Poslední roky ale už do této části závodu exkurze nevodí z důvodu neukázněného chování dospělých návštěvníků, kteří často již hotovou mechaniku poničili. Po exkurzi každý z nás obdržel sáček s dřevěnými kousky a podle své fantazie jsme vyráběli svou vlastní hračku. Lepili jsme, malovali a vymýšleli. Nejvíc se nám líbilo Maxovo letadlo. Po dokončení hraček jsme docela dost nakupovali v podnikové prodejně. Většina z nás skoro všechno utratila. Zpět jsme jeli opět vlakem do Josefova Dolu a odtud jsme se pěšky vydali do části zvané Peklo. Pekelníky jsme neviděli, ale důkladně jsme si prohlédli vyhlídku Čertovy kameny, kde jsme našli otisk čertova zadku. U penzionu Peklo jsme si zaskákali na velké trampolíně. Nikoho nohy nebolely a cesta do našeho penzionu rychle utekla. K večeři nás čekala dobrá polévka, sekaná s bramborem a zeleninový salát. Po večeři jsme se vrhli na psaní pohledů a dopisů – to bylo něco! Ta písmena nám dávala zabrat. Raději jsme kreslili obrázky. A na konci dne jsme konečně mohli oslavovat – Elly měla dnes narozeniny – zazpívali jsme jí Narozeninovou, dali jsme jí hobla, přiťukli si šampaňským a samozřejmě jsme jí všichni přáli jen to dobré. Venku jsme se rozloučili písničkou Hvězdičky, dobrú noc (hvězdičky už nám na obloze svítily). Po sprchování a čištění zubů jsme vlezli do postele a rychle jsme usnuli. Kluci v noci čekají návštěvu zoubkové víly. Uvidíme, jestli zoubková víla opravdu dává odměnu i za třetí vypadlý zub, jak to kluci tvrdili.
FOTKY (Červ. Pečky)
2. den – ÚTERÝ 6.9.2016
Hned po probuzení nás venku čekala rozcvička. Rasy psů byly symbolizovány různými cviky. Kokršpaněl, protože je starý, tak skákal po jedné noze. Špic skákal vysoko, aby viděl daleko. Jezevčík dělal angličáky, aby si protáhl tělo. Bernardýn si valil svůj soudek. Dobrman rychle běhal a k tomu hrozně štěkal. No byla to legrace! Po snídani jsme šli psát deníky. To bylo něco – málokdo si pamatoval psací písmena. Hráli jsme na flétnu, četli knihu O psu vzduchoplavci a přijela nám nejprve Elly a později i Eliška. Do toho všeho překvapení pro paní učitelku – kontrola z hygienické stanice! Vše se naštěstí zvládlo a my jsme si mohli ještě před obědem zahrát na prosluněné louce hru Safari. Jednotliví členové skupin běhali pro obrázky zvířat – při své cestě se snažili vyhnout hlídačům parku, kteří jim mohli zabavit obrázky. Po obědě jsme šli přes Josefův Důl k vodopádům Jedlové. U Pekelné tůně jsme se nasvačili. Po dost obtížné cestě (LEVEL 10 – 18) nás čekala úchvatná podívaná – nádherné vodopády! Připadali jsme si jak v nějakém filmu o indiánech. Potom jsme pokračovali v cestě – šplhali jsme po kamenech, vyhýbali se potůčkům, prodírali se úzkými zarostlými cestičkami, vykračovali jsme si po dřevěných chodníčcích uprostřed rašeliniště. Chvilkami šlo do tuhého – naštěstí nikdo nikam nespadl, nikde se nezabořil. Dobrodružství vystřídala široká cesta, po které jsme došli zpět do Josefova Dolu, kde jsme se odměnili nanuky. Potom už nám cesta na chatu velmi rychle uběhla – někteří ještě měli hodně sil a dokonce jednotlivé části dost strmého kopce vybíhali. Po večeři (výborné zapečené těstoviny – skoro všichni všechno snědli ) jsme plnili další úkol z dopolední hry Safari. Nasbírané obrázky z dopoledne jsme ve skupinách nalepovali na velké papíry. Každá skupina si tím vytvářela svou zoologickou zahradu. Vymýšleli jsme, kombinovali, malovali – dost nás to bavilo a ani se některým nechtělo jít spát. Rychle jsme se osprchovali, vyčistili zuby a dnes bez čtení a povídání jsme se snažili rychle usnout, protože všichni se už těšíme na zítřejší den. Čeká nás celodenní výlet – jízda vlakem, návštěva továrny na výrobu hraček a určitě i něco dalšího.
FOTKY (Červ. Pečky)
VIDEO (Červ. Pečky)
1. den – PONDĚLÍ 5.9.2016
Ráno jsme se sešli před školou. Po chvíli čekání pro nás přijel autobus s dětmi z Červených Peček. Rychle jsme se rozloučili s rodiči a těšili se na společně prožitá dobrodružství. Cestou jsme jen jednou zastavili – a to na WC. Cesta byla dobrá – vůbec nikomu nebylo špatně a rychle to utíkalo. Po příjezdu k chatě pršelo. Kluci pomáhali holkám s kufry a z pokojů byli všichni nadšení! Všechny holky ze třídy mají krásný prostorný pokoj a kluci mají pokoj menší, ale jim to úplně stačí. Po ubytování jsme se pustili do první činnosti. Po skupinkách podle pokojů si děti vymyslely název svého pokoje, který výtvarně zpracovaly. Pokoje byly pojmenovány: Vážky, Světušky, Stromíci, Berušky, Milovníci přírody, Káňata a Bojovníci. Zároveň si děti přilepily na dveře bodovací listinu. Jsou na ní stopy Chloupka. Stopy představují body za úklid. Poté nás čekal výborný oběd – hovězí polévka a šťouchané brambory s vepřovým přírodním plátkem. A pršelo a svítilo sluníčko a pršelo a zase svítilo sluníčko a stále se to střídalo a potom i najednou pršelo a svítilo sluníčko. A naše pláštěnkové procesí šlo přes Slovanku na rozhlednu Bramberk. Výhled byl nádherný! Jablonec nad Nisou, Liberec, další rozhledny Jizerských hor! A nejvíc nás zaujal kouř. Valil se ze všech stran a my mysleli, že všude kolem hoří. Dozvěděli jsme se, že nehoří, jen se déšť vypařuje z lesů. Cestou zpět jsme šli jinou trasou, ale i přesto jsme opět došli na rozhlednu Slovanka. Tentokrát jsme na ni vystoupali. Zdálo se nám, že se s námi klepe a naklání. Dobře to dopadlo – nespadla! Po příchodu na chatu jsme se navečeřeli – bylo rizoto se sýrem a čerstvou cibulkou! Vysprchovali jsme se a šli jsme hrát seznamovací hry. Předváděli jsme zvířata z psího útulku – hra Chcete mě? Dozvěděli jsme se, jak se kdo jmenuje. Spolu s jménem nových kamarádů jsme zjistili i jejich záliby. Další hra byla Pavučina. Děti si házely s klubkem provázku a říkaly si svá jména a vytvářely tím pavučinovou síť. Také jsme si zazpívali při kytaře. Po čištění zubů šli kluci na návštěvu k holkám. Tam jsme si četli z knihy O psu vzduchoplavci. Než jsme šli spát, čekalo nás překvapení – noční cesta chatou – Cesta po stopách pejsků. Na konci cesty si každý našel svého psího miláčka. Rodiče, pořiďte si boudu – přivezeme je domů! Teď už všechny děti samozřejmě spí a těší se na další den!
FOTKY (Červ. Pečky)
VIDEO (Červ. Pečky)