2. TŘÍDA – BENECKO – HANČOVA BOUDA

pátek 13.9.

Dnes jsme jako každý jiný den vstávali v půl osmé, tentokrát nás ale nebudila písnička a ani rozcvička nebyla. Hned po probuzení jsme balili své věci do kufrů a tašek. Chystali jsme se k odjezdu. Poslední snídaně, loučení s personálem, který se o nás celých pět dní perfektně staral, a rychle do autobusu! Nejprve naše cesta vedla do Poniklé, do sklárny Rautis. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina se vydala na exkurzi po sklárně, druhá skupina z korálků vytvářela vánoční hvězdičku. Potom jsme se vyměnili. Výroba skleněných ozdobiček se všem moc líbila. Nikoho z nás nenapadlo, jakou práci dá vyrobit malý skleněný korálek – perličku. Nejprve jsme se seznámili s výrobou perliček – foukání ze skleněných trubic, potom jsme zhlédli stříbření, prohlédli jsme si barvířskou dílnu a viděli práci na stroji, který perličky řeže. Na závěr jsme si ukázali, co všechno se dá z perliček vytvořit. Další naší zastávkou po cestě ze školy v přírodě byla ZOO Chleby. Pan průvodce na nás už čekal a provedl nás starou částí zoologické. Jeho vyprávění bylo poutavé a přiblížilo nám život některých zvířat. Novější část zoologické jsme si už prošli sami. Nakonec jsme si pohráli na hřišti a naše peníze utratily za dárečky pro naše nejbližší. Cesta z Chlebů už byla krátká. Zazpívali jsme si několik písniček a už byl Velký Osek. Rozloučili jsme se s Ivetou, Veronikou a Tomášem, rozdali jsme si perníkové medaile, které nám budou připomínat školu v přírodě se psem vzduchoplavcem a už rychle k rodičům! Moc jsme se na ně těšili!!!

čtvrtek 12.9.

Narodilo se štěně……. tato písnička nás i dnes ráno vzbudila a my jsme s dobrou náladou s našimi pejsky vstali. Rozcvička byla opět legrační. Hlava, ramena, kolena, palce…. Měla jsem malého sokolíka – tak to nám dalo v rychlejším tempu hodně zabrat! Po snídani jsme se pustili do tvoření deníků. Sluníčko nás s knížkou vytáhlo ven a my si četli další kapitoly z knížky O psu vzduchoplavci. Před obědem jsme hráli venku hru Buldoci a Čárkovaná. Moc se nám obě hry líbily. Velmi nám vyhládlo, a tak pro některé byly dva knedlíky k obědu málo. Zeleninový vývar s krupičkou nám také moc chutnal. Podle kapitoly v naší rozečtené knížce jsme se po obědě vydali po šipkách. Hru připravil zajíc, kterého jsme měli za úkol najít. Cestou jsme hledali dopisy a plnili úkoly. Většinu dopisů jsme dlouho hledali, zajíc byl totiž pěkně mazaný a úkryty dobře maskoval. Šipky nás dovedly přes Rovinku na Hucul farmu pod Janovou horou, kde na nás z houští vykukoval zajíc. Kousek dál jsme objevili myšku, která nás za naši cestu odměnila domácím perníkem. Zajíc měl pro nás ještě jedno překvapení – malý balíček, ve kterém každý z nás našel malé překvapení. Farmu jsme si důkladně prohlédli – velké stádo koz, jednoho koně, psa a několik koček. Ostatní koně se pásli jinde. Zpáteční cesta nám rychle uběhla, těšili jsme se na francouzské brambory. Po večeři jsme se ve skupinkách utkali ve hře Riskuj a potom už následovala malá venkovní party. Líbilo se nám večerní osvětlení a tančili jsme jak o život. Před večerkou jsme zhodnotili školu v přírodě, dostali jsme diplomy a ceny. Usnuli jsme rychle, protože víme, že nás zítra čeká náročný den.

středa 11.9.

V zdravém těle zdravý duch, a proto jsme ráno opět se svými štěňátky vyběhli na rozcvičku. Pohybovka Otec Abrahám nás všechny pobavila a zcela pohltila. Po snídani jsme psali deníky a četli z knížky, jak děti ubližovaly pejskovi a kočičce a ti nakonec skončili v nemocnici. Děti si uvědomily, jak zvířátkům ublížily a vše napravily. Na ošetřování zraněných jsme si potom hráli venku, vysvětlovali jsme si základy první pomoci a názorně si vše ukazovali na Tomovi a Verunce. K obědu byla bramborová polévka a těstoviny s rajskou. Opět nám to moc chutnalo. Odpoledne jsme šli Velbloudí cestou na rozhlednu Žalý. Již od prvního stoupání jsme obdivovali nádherné výhledy. Z rozhledny jsme viděli i Sněžku. Pod rozhlednou nám Ivetka s Tomem namazali chleba vajíčkovou pomazánkou a po svačině jsme v lese trénovali na večerní loutkový festival. Cesta zpět nám rychle ubíhala, někteří si do kroku zpívali. Nikoho ani nenapadlo, že už má dnešní den v nohách  10 km. Dukátové buchtičky k večeři byly bezkonkurenční. Z louky pod chatou jsme opět sledovali nádherný západ slunce („To je tak romantické, jako když holka a kluk si dají pusu“). V půl osmé Tom s Bonifácem Dřevěným zahájili divadelní festival. Viděli jsme pohádky Pejsek na houbách aneb dračí svatba, O Ivance a princezně, Pinocchio se ztratil, Popletená pohádka a O lesním mužíčkovi. Jasně nejlepší byla pohádka poslední. Před spaním jsme si opět zazpívali s kytarou.

Hlášky dne s novými slovy:
Paní učitelko, můžu se jít vychcákat?
Už se těším, jdeme na výhlednu.

úterý 10.9.

Pořídit si takové malé štěně není jen tak. Ráno je třeba ho vyvenčit, rozcvičit a proběhnout se s ním. Sice byla mlha, přesto nikdo z páníčků ani z pejsků se neztratil. Pak si štěňátka zalezla do svých pelíšků a my jsme mohli jít na snídani. Všichni jsme byli nadšeni tím, že si můžeme vybrat, co si dáme. Nejúžasnější byla jednoznačně nutella. Po snídani jsme si četli, počítali,  psali deníky a zpívali. Před obědem, když se zvedla mlha, jsme hráli hru Safari. Rozdělili jsme se podle barev do autobusů a odjeli na letiště, odkud jsme letěli do Afriky. Snažili jsme se zachránit zvířata, která byla hlídána třemi velmi rozzuřenými psy. Zvířata jsme umístili do záchranných stanic a tam zvířata odpočívala. My jsme se šli posilnit obědem. Polévka byla vynikající – vývar s játrovými knedlíčky.  Smažený sýr s brambory nám také moc chutnal. Po obědě jsme se vypravili na Lufťákovu stezku. Při cestě jsme plnili úkoly umístěné na velkých panelech a stříleli jsme šiškami po vránách. Někdo skolil i dvě vrány z možných pěti ran. Cestou jsme se kochali nádhernými výhledy na vrcholky Krkonoš. Užívali jsme si slunečného počasí. Prošli jsme kolem minizoo, kde se pásly lamy a ovce. Všichni jsme se těšili na Denisku, která přijela z Velkého Oseka a cestou se k nám přidala. Po odpolední svačině jsme v našich týmech vytvářeli zoo, do kterých jsme umístili naše zachráněná zvířata. K večeři jsme měli rizoto se sýrem a kyselou okurkou. Pan kuchař si opět vysloužil náš potlesk. Při západu slunce jsme venku hráli hry a na dobrou noc jsme si v klubovně za doprovodu kytary zazpívali písničky.

Dnešní vtípky: Surikaty jsou potřebný, aby zaujaly lidi a chodili do zoo.
D. také přetahuje, ale VY na mě musíte řvát, VY detailisti!

pondělí 9.9.

Cesta vlakem pro některé pomalu utíkala a už v Dobšicích se někteří ptali, kdy už budeme vystupovat. Z vlaku jsme viděli srnky, zajíce, volavky, koně i krávy. Největším zážitkem pro děti byla jízda tunelem při úplné tmě. Přestup v Martinicích byl velmi rychlý a cesta do Jilemnice už byla krátká. V Jilemnici bylo pod mrakem, ale bez deště. Vystoupali jsme na vyhlídku Kozinec. Někteří ostatním už po několikametrovém stoupání oznamovali, že je bolí nožičky. Při zpáteční cestě začalo drobně pršet. Prošli jsme zámeckým parkem a prohlédli si náměstí. Z autobusového nádraží jsme odjeli na čas. U Hančovy Boudy jsme vystupovali přesně v poledne. Po výborné polévce jsme si vzájemně pomohli s kufry, které nám přivezli hodní tatínkové. Na pokojích jsme si vybalili a pokoje jsme si pojmenovali. Názvy jsme si vybrali podle plemen psů, které známe a máme rádi. Četli jsme knihu O psu vzduchoplavci, zpívali a přáli Danielkám, hráli hry venku i v místnosti a všem rodičům jsme napsali pohled. K večeři nám pan kuchař připravil špagety s boloňskou omáčkou. Po večerce nás ještě čekala noční hra. Šli jsme po stopách opuštěných štěňátek a ke konci cesty jsme štěkající pejsky našli. Každý z nás se nyní o své štěňátko musí postarat.

Poznáte, kde kdo bydlí?